Některé složky paměti mohou být u jedince s dyslexií oslabené a tím mu komplikovat učení, pro které je paměť nesmírně důležitá. Neplatí to ovšem stoprocentně u všech lidí s dyslexií.
Paměť má mnoho různých forem - jinak si pamatujeme zážitky z dovolené, jinou paměť využíváme, když se učíme jezdit na kole, a zase jinou, když se učíme vzorečky z chemie nebo slovíčka v jazyce apod. Právě proto, že máme mnoho různých typů paměti, je možné výhodně nahradit ten druh zapamatování, který se nedaří tak dobře, jiným, který je naopak plně rozvinutý. V neposlední řadě je vhodné vědět, že máme-li oslabenou některou složku paměti, je třeba zaujmout taková opatření, aby důsledky byly minimální (např. vše, co je třeba si pamatovat, si dotyčný zapisuje, když něco řeší, průběžně si píše poznámky, nač už přišel, jaký je dílčí výsledek apod.).
