Slovní spojení, které zahrnuje dyslexii, dysgrafii, dysortografii, ale také dyskalkulii (obtíže v matematických dovednostech) i některé další méně časté formy výukových obtíží (např. dyspraxii neboli pohybovou neobratnost).
Výhodou tohoto označení je, že spojuje všechny typy obtíží do jedné kategorie. Velmi často se totiž stává, že člověk, který má dyslexii, má také dysortografii a dysgrafii. Proto také v běžné řeči, říkáme-li jedinec s dyslexií či dyslektik, obvykle máme na mysli člověka, který má obtíže se čtením i se psaním.
Nevýhodou tohoto pojmu ovšem je, že slovo učení až příliš asociuje školní prostředí a někdy si proto neuvědomíme, že obtíže se promítají i do mimoškolních, každodenních činností a přetrvávají i v dospělosti, kdy už do žádné školy nechodíme. Mimo to označení porucha nezní příliš hezky. Mnohem důležitější je přistupovat k lidem s dyslexií, dysgrafií či dysortografií jako k těm, kteří se učí a pracují jinak. Nejsou "porouchaní", prostě jen potřebují odlišné podmínky na práci. A je přeci normální, že každý jsme jiný.
Tip: Máš v češtině povinnou literaturu? Přečti si knížku jako e-knihu za použití čtečky (snadno si v ní nastavíš velikost písma i množství textu na stránce) nebo si ji sežeň jako audioknihu a „čti ušima“ přes MP3.
