Sluchová paměť slouží pro slyšené informace, jedná se o typ krátkodobé paměti, která využívá specifický druh informací, tedy ty, které si dotyčný musí pamatovat sluchem.
Někdy se stává, že jedinci s dyslexií mají právě tento druh krátkodobé paměti oslabený. Opět je užitečné její posilování, ale současně je výhodné vědět, že cokoli si potřebuje dotyčný zapamatovat, musí nejen slyšet, ale i vidět, nebo si hned psát či jinak znázorňovat, ať se nemusí spoléhat jen na sluchovou paměť. Někdy je situace horší, když se jedná o zapamatování slyšených informací, které se dotyčný snaží do paměti uložit mechanicky, tedy bez logických souvislostí (např. seznam věcí na nákup, slovíčka v jazyce, vyjmenovaná slova, chemický či fyzikální vzorec). Naopak se mnohdy ukazuje, že jakmile si můžeme vytvořit mezi údaji logické souvislosti, utřídit si je tak, aby dávaly více smysl, rozdělit je do logických skupin podle určité vlastnosti, podle nadřazeného pojmu, podle podobného znění atp., tak je zapamatování mnohem účinnější. Jinou formou opory může být tzv. vizualizace slyšeného, tedy představujeme si, co slyšíme, nebo si to jen symbolicky zobrazujeme ve fantazii, třeba za využití barev, tvarů apod.
Tip: Když si nepamatuješ slova, zkus si informace představovat jako obrázky, značky, barvy apod. - třeba zapamatování pak půjde lépe.
