potřebujeme, když vykonáváme nějakou činnost / práci, jak vyplývá i z názvu.
V ní se kombinují údaje, které si vybavíme z dlouhodobé paměti, současně informace uložené v krátkodobé paměti, které souvisejí s tím, co právě děláme. Vezměme například výpočet složitějšího matematického příkladu (35x7) nebo zapisování poznámek při výkladu učitele. V prvním jmenovaném příkladu musíme rozložit výpočet na několik částí, přitom si stále musíme pamatovat původní zadání, současně si musíme pamatovat, co už jsme vypočetli a co ještě ne, musíme si vybavit zpaměti násobilku i postup práce, který jsme se kdysi naučili. Člověk s oslabenou pracovní pamětí může narazit na to, že než vypočítá 5x7, zapomene, jaký byl předchozí výsledek, nebo se zabere do počítání 30x7 a mezitím zapomene, jak znělo zadání celého příkladu, takže napíše výsledek výpočtu a neuvědomí si, že toto není definitivní výpočet. Při zapisování poznámek si zase musíme pamatovat, co učitel řekl, přitom současně registrovat, co říká právě nyní, a mimo to při zápisu aplikovat různá gramatická pravidla, přemýšlet o pravidlech slovosledu nebo o různých značkách a zkratkách, které vyjádří, co bylo řečeno, a vše při práci kombinovat.
Někteří jedinci s dyslexií mají s tímto způsobem paměťové práce obtíže. Proto je pro ně důležité pracovní paměť záměrně trénovat (viz aktivity ve hře), ale také vědět, jak se vyhnout tomu, že se musí spoléhat jen na paměť. Např. místo psaní poznámek používat diktafon nebo vědět, kde jsou podklady k probíranému učivu zapsané v učebnici, aby si mohli zapisovat jen některé důležité údaje, když pracují na něčem složitějším, tak je vhodné si průběžně zapisovat, nač už přišli, co už udělali apod.
Tip: Trénuj si postupy práce! Než něco začneš dělat, řekni si pro sebe, co vše musíš splnit, nač nesmíš zapomenout. Říkej si, „za prvé…“, „za druhé…“, „za třetí…“ atd.
