Úvod

Následující hesla stručně vysvětlují, co znamená dyslexie a další příbuzné pojmy a v čem mohou spočívat další obtíže lidí s dyslexií.

U každého hesla najdete tučně jednu až dvě věty. Jestli se Vám nechce číst celý dlouhý text, podívejte se jen na tyto stručné definice. Jestli máte zájem dozvědět se více, projděte si postupně i další odstavce u každého hesla. Můžete si také nechat text od někoho přečíst a společně se pobavit o tom, co vlastně znamená.

Specifické poruchy učení

Slovní spojení, které zahrnuje dyslexii, dysgrafii, dysortografii, ale také dyskalkulii (obtíže v matematických dovednostech) i některé další méně časté formy výukových obtíží (např. dyspraxii neboli pohybovou neobratnost).

Výhodou tohoto označení je, že spojuje všechny typy obtíží do jedné kategorie. Velmi často se totiž stává, že člověk, který má dyslexii, má také dysortografii a dysgrafii. Proto také v běžné řeči, říkáme-li jedinec s dyslexií či dyslektik, obvykle máme na mysli člověka, který má obtíže se čtením i se psaním.

Nevýhodou tohoto pojmu ovšem je, že slovo učení až příliš asociuje školní prostředí a někdy si proto neuvědomíme, že obtíže se promítají i do mimoškolních, každodenních činností a přetrvávají i v dospělosti, kdy už do žádné školy nechodíme. Mimo to označení porucha nezní příliš hezky. Mnohem důležitější je přistupovat k lidem s dyslexií, dysgrafií či dysortografií jako k těm, kteří se učí a pracují jinak. Nejsou "porouchaní", prostě jen potřebují odlišné podmínky na práci. A je přeci normální, že každý jsme jiný.

Tip

Máš v češtině povinnou literaturu? Přečti si knížku jako e-knihu za použití čtečky (snadno si v ní nastavíš velikost písma i množství textu na stránce) nebo si ji sežeň jako audioknihu a „čti ušima“ přes MP3.

Dysgrafie

Jedna z tzv. specifických poruch učení, která označuje výrazné obtíže v písemném projevu, zejména v jeho grafické podobě.

Písmo jedince s dysgrafií je zpravidla velmi nečitelné, takovým lidem na počátku školní docházky velmi dlouhou trvalo, než se naučili psát, všechny kličky a obloučky v písmenech pro ně znamenaly obtíže. Když pak potřebují písmo pro rychlé zaznamenání informací, snadno se přihodí, že je až příliš kostrbaté, neurovnané a nečitelné (někdy jen pro okolí, ale někdy po sobě nepřečte ani sám pisatel).

V dospívání a v dospělosti je psaní především prostředek pro zachycení informací a zprostředkování informací druhým lidem. Pokud je písmo nečitelné a tuto funkci neplní, je zbytečné ho využívat. V takovém případě je výhodnější buď změnit typ písma - někdy stačí, když místo psacího písma začne dotyčný používat tiskací písmo, některým také pomohl přechod na nové písmo Comenia Script, nebo se naučit psát rychle a efektivně všemi deseti prsty na počítači. Na internetu se pro tyto účely dají stáhnout volně dostupné programy pro osvojení psaní všemi deseti. Navíc člověk s dysgrafií má nárok na uzpůsobení tohoto typu i ve škole, takže by po vzájemné dohodě neměl být problém, aby psal tiskacím písmem nebo na počítači.

Tip

Jestli po sobě nemůžeš přečíst a nepřečtou po tobě ani druzí, zkus psát tiskacími písmeny, nebo se nauč psát všemi deseti na počítači.

Dyslexie

Současný výzkum naznačuje, že se jedná o obtíže, které jsou způsobeny drobným poškozením centrální nervové soustavy a zřejmě jsou dědičné. Souvisejí s několika dalšími typy oslabení a v běžném životě se projevují právě problémy ve čtení. Tyto trable přetrvávají po celý život a nesouvisejí jen se školou.

Záleží na jejich intenzitě a také na rozsahu terapeutické práce (tzv. reedukací). Někdy mohou být obtíže ve vyšším věku zcela minimalizovány, někdy je jedinec stále vnímá jako velmi intenzivní. Mimo to je také důležité si uvědomit, za jakých podmínek jde člověku čtení lépe. Je-li to jen trochu možné, vyplatí se vytvářet si pro čtení právě takové prostředí, aby jedince co nejméně zatěžovalo.

Svojí roli může hrát denní doba, ale také klid a dostatek času na čtení, využívání různých prostředků moderních technologií (např. elektronické čtečky, hlasové výstupy z počítače, audioknihy, nastavení počítače tak, aby texty byly co nejpřehlednější).

V současné době žijeme v tzv. informační společnosti, v níž si neustále vyměňujeme informace za využití psaní a čtení a pro lidi, kteří se naučili snadno a rychle číst už v první třídě základní školy, může být někdy nepochopitelné, že to někomu nejde. Proto se z dyslexie možná stává větší problém, než byl v minulosti.

Současně se ale začíná říkat, že lidé s dyslexií jsou ti, kteří se učí jinak. To znamená, že se dokážou naučit (někteří mohou být významnými experty ve svém oboru), ale potřebují najít trochu odlišné způsoby učení a mít vytvořené takové podmínky, aby jim čtení a psaní nebránilo v projevení jejich možnosti.

Čím je člověk starší, tím více by měl umět sám říci, za jakých okolností se mu lépe učí a pracuje. Ve všech typech škol mají žáci s dyslexií nárok na uzpůsobení podmínek studia, ale je dobré vědět, co přesně potřebují, ať jsou případné úpravy skutečně efektivní.

Tip

Když si nejsi jistý / jistá, jak se co píše, používej přehledy gramatických pravidel. Můžeš si je vytvořit na počítači, ať se v nich vyznáš.

Dysortografie

Obtíže v písemném projevu. Text jedince s dysortografií je plný různých chyb a nepřesností, kterých se dopouští opakovaně a nijak nesouvisejí s jeho rozumovými schopnostmi.

Tzv. specifická porucha učení, která se projevuje obtížemi v písemném projevu, především v jeho gramatické složce. Mezi typické chyby lidí s dysortografií patří: vynechávání hlásek ve slovech, chybějící háčky a čárky (tj. diakritika), záměny měkkých a tvrdých slabik, záměny znělých a neznělých hlásek (např. c/s/z, b/p, g/k, m/n, h/ch), prohození hlásek ve slovech, takže jsou celá zkomolená, nesprávná aplikace gramatických pravidel.

Někdy jde o to, že jedinec s dysortografií správnou hlásku "jakoby neslyší", nebo si neuvědomuje, ze kterých všech hlásek se slovo skládá, přestože slovo jako celek slyší a chápe ho (to je právě jeden z projevů dysortografie). Jindy se jedná o situace, kdy nefunguje rychlá automatická aplikace gramatických pravidel, což působí dost paradoxně, protože dotyčný dokáže pravidlo přesně vysvětlit, když je na něj tázán, ale když musí rychle napsat větu, v níž se kombinuje mnoho různých pravidel gramatiky, v tom stejném pravidle, které právě bezchybně zdůvodnil, udělá chybu.

Stejně jako u dyslexie je důležité uvědomit si, za jakých okolností je pro člověka nejvýhodnější psát, aby množství chyb v textu bylo co nejnižší (také stejně jako u dyslexie a dysgrafie platí, že žáci a studenti s dysortografií ve všech typech škol mají nárok na uzpůsobení podmínek studia).

Někdy pomůže dostatek času a klid na práci, někdy psaní na počítači s možností automatických oprav. Je také nesmírně důležité texty po sobě umět velmi pečlivě kontrolovat a vědět, čemu je třeba věnovat zvýšenou pozornost.

V případech, kdy je hodně důležitý obsah sdělení, se vyplatí, když po pisateli přečte text někdo druhý a chyby opraví, protože dotyčný je zpravidla "nevidí". Jinou fintou, která někdy zabírá, je číst text pozpátku tak, že čteme slova, jak jsou napsaná, ale od konce věty nebo odstavce, takže není možné se soustředit na obsah sdělení, ale jen na každé slovo zvlášť.

Tip

Důležité texty, které jsi napsal/napsala, si vždy nechej někým zkontrolovat!

Paměť

Některé složky paměti mohou být u jedince s dyslexií oslabené a tím mu komplikovat učení, pro které je paměť nesmírně důležitá. Neplatí to ovšem stoprocentně u všech lidí s dyslexií.

Paměť má mnoho různých forem – jinak si pamatujeme zážitky z dovolené, jinou paměť využíváme, když se učíme jezdit na kole, a zase jinou, když se učíme vzorečky z chemie nebo slovíčka v jazyce apod.

Právě proto, že máme mnoho různých typů paměti, je možné výhodně nahradit ten druh zapamatování, který se nedaří tak dobře, jiným, který je naopak plně rozvinutý. V neposlední řadě je vhodné vědět, že máme-li oslabenou některou složku paměti, je třeba zaujmout taková opatření, aby důsledky byly minimální (např. vše, co je třeba si pamatovat, si dotyčný zapisuje, když něco řeší, průběžně si píše poznámky, nač už přišel, jaký je dílčí výsledek apod.).

Krátkodobá paměť

V níž si ukládáme informace, které se k nám právě dostaly.

Použijeme ji např. při pokynech učitele, co mají žáci udělat, na které straně si mají otevřít učebnici a které cvičení zpracovat, zapamatování telefonního čísla, které potřebujeme vytočit nebo si zapsat, sdělení jmen osob, s nimiž jsme se právě seznámili, uvedení času a místa, kde se koná nějaká schůzka, kterou si potřebujeme zapsat do diáře apod. Někteří lidé (nejen) s dyslexií mohou mít krátkodobou paměť oslabenou, takže informace v ní uložené rychle zapomínají, zpravidla ještě dřív, než je stihnou využít (než otevřou učebnici, neví, které cvičení bylo zadáno, než dojdou do místnosti, zapomenou, co z ní měli přinést atp.). Důležitou roli hraje také fakt, že pouze údaje, které si uložíme v krátkodobé paměti, se posléze dostanou i do dlouhodobé, která slouží pro uchování údajů na dlouhou dobu, někdy po celý život.

Dobrá zpráva je, že paměť se dá trénovat (proto jsou zde zařazeny některé aktivity, kterým se ve hře věnujete). Navíc je dobré vědět, že mám-li tuto paměť oslabenou, potřebuji si důležité údaje hned zapisovat, nebo si je vícekrát a častěji opakovat, nebo vědět, kde jsou uvedeny, abychom se k nim mohli vrátit, když je potřebujeme, a vidět je tolikrát, dokud si je nezapamatujeme.

Tip

Co si nepamatuješ, to si hned zapíš (používej „externí paměť“).

Pracovní paměť

Potřebujeme ji, když vykonáváme nějakou činnost nebo práci, jak vyplývá i z názvu.

V ní se kombinují údaje, které si vybavíme z dlouhodobé paměti, současně informace uložené v krátkodobé paměti, které souvisejí s tím, co právě děláme. Vezměme například výpočet složitějšího matematického příkladu (35×7) nebo zapisování poznámek při výkladu učitele.

V prvním jmenovaném příkladu musíme rozložit výpočet na několik částí. Přitom si stále musíme pamatovat původní zadání, současně si musíme pamatovat, co už jsme vypočetli a co ještě ne. Musíme si vybavit zpaměti násobilku i postup práce, který jsme se kdysi naučili.

Člověk s oslabenou pracovní pamětí může narazit na to, že než vypočítá 5×7, zapomene, jaký byl předchozí výsledek. Nebo se zabere do počítání 30×7 a mezitím zapomene, jak znělo zadání celého příkladu, takže napíše výsledek výpočtu a neuvědomí si, že toto není definitivní výpočet.

Při zapisování poznámek si zase musíme pamatovat, co učitel řekl, přitom současně registrovat, co říká právě nyní. A mimo to při zápisu aplikovat různá gramatická pravidla, přemýšlet o pravidlech slovosledu nebo o různých značkách a zkratkách, které vyjádří, co bylo řečeno, a vše při práci kombinovat.

Někteří jedinci s dyslexií mají s tímto způsobem paměťové práce obtíže. Proto je pro ně důležité pracovní paměť záměrně trénovat (viz aktivity ve hře), ale také vědět, jak se vyhnout tomu, že se musí spoléhat jen na paměť.

Např. místo psaní poznámek používat diktafon nebo vědět, kde jsou podklady k probíranému učivu zapsané v učebnici, aby si mohli zapisovat jen některé důležité údaje. Když pracují na něčem složitějším, je vhodné si průběžně zapisovat, nač už přišli, co už udělali apod.

Tip

Trénuj si postupy práce! Než něco začneš dělat, řekni si pro sebe, co vše musíš splnit, na co nesmíš zapomenout. Říkej si, „za prvé...“, „za druhé...“, „za třetí...“ atd.

Sluchová paměť

Sluchová paměť slouží pro slyšené informace, jedná se o typ krátkodobé paměti, která využívá specifický druh informací, tedy ty, které si dotyčný musí pamatovat sluchem.

Někdy se stává, že jedinci s dyslexií mají právě tento druh krátkodobé paměti oslabený. Opět je užitečné její posilování, ale současně je výhodné vědět, že cokoli si potřebuje dotyčný zapamatovat, musí nejen slyšet, ale i vidět, nebo si hned psát či jinak znázorňovat, ať se nemusí spoléhat jen na sluchovou paměť.

Někdy je situace horší, když se jedná o zapamatování slyšených informací, které se dotyčný snaží do paměti uložit mechanicky, tedy bez logických souvislostí (např. seznam věcí na nákup, slovíčka v jazyce, vyjmenovaná slova, chemický či fyzikální vzorec).

Naopak se mnohdy ukazuje, že jakmile si můžeme vytvořit mezi údaji logické souvislosti, utřídit si je tak, aby dávaly více smysl, rozdělit je do logických skupin podle určité vlastnosti, podle nadřazeného pojmu, podle podobného znění atp., tak je zapamatování mnohem účinnější.

Jinou formou opory může být tzv. vizualizace slyšeného, tedy představujeme si, co slyšíme, nebo si to jen symbolicky zobrazujeme ve fantazii, třeba za využití barev, tvarů apod.

Tip

Když si nepamatuješ slova, zkus si informace představovat jako obrázky, značky, barvy apod. – třeba zapamatování pak půjde lépe.

Zraková paměť

Zraková paměť je určena pro viděné informace. Jde o druh krátkodobé paměti, která zpracovává údaje, jež přijímáme za užití zraku.

Někdy bývá u jedinců s dyslexií oslabená, ale mnohdy se naopak stává, že na rozdíl od sluchové paměti, která bývá častěji ovlivněná dyslexií, tato paměť funguje velmi dobře.

Je proto nanejvýš žádoucí ji při práci využívat a vše, co si potřebujeme zapamatovat, nejen slyšet, ale také vidět v nějaké podobě znázorněné.

Ať už se jedná o obrázky, souvislý text, grafy, tabulky, nákresy, symboly nebo cokoli dalšího, čím si jedinec pomůže.

Tip

Seznam informací si vždy zkus uspořádat do nějakých logických skupin - zapamatování pak půjde snadněji.

Prostorová orientace

Orientace v prostoru znamená uvědomění si pozice nalevo, napravo, vepředu, vzadu, nahoře, dole, správné určení směru.

Někteří jedinci s dyslexií (neplatí to ovšem obecně pro všechny!) čelí v této oblasti určitým oslabením. Je pro ně obtížné rychle určit, kde je napravo a nalevo, když se ocitnou v novém prostředí, nepamatují si trasu, jíž přišli, nedokázali by sami znovu najít cestu apod. Často se jim stává, že se někde ztratí, přicházejí pozdě, protože si neuvědomili, že mají zahnout, nedokážou najít stejnou cestu zpět, nepamatují si, kde zaparkovali auto apod.

Orientaci v prostoru ovšem potřebujeme také proto, abychom se dokázali správně orientovat na stránce v textu, abychom si uvědomili, že čteme vždy zleva doprava, seshora dolů, jakým směrem vedeme linku, když píšeme. Prostorovou orientaci lze také velmi dobře trénovat. I lidé, kteří mají "absolutní orientační nesmysl" se mohou naučit orientovat v prostoru, ale vyžaduje to trochu úsilí, píle, tréninku a cíleného přemýšlení o prostoru kolem nás.

Jestliže rezignujeme a budeme jen hlásat, že prostorovou orientaci nemáme a orientovat se neumíme, pravděpodobně to tak i zůstane. Mezi nejjednodušší postupy na počátku tréninku může patřit záměrné vyhledávání nápověd (tedy bodů a míst v okolí), které nám umožní cíleně sledovat, kudy jdeme, co bylo v okolí. Je ovšem třeba tomu cíleně věnovat pozornost. Jinou užitečnou fintou může být uvědomění, kde mají lidé srdce, když se na ně podíváme. Skoro každý z nás to dokáže určit a poznat, prostě to na lidech "vidíme". A tam je také jejich levá strana, od níž můžeme odvodit, která je pravá a tedy také, co je nalevo, napravo, před a za dotyčnou osobou.

Tip

Když někam jdeš, vždy si všimej orientačních bodů.

Serialita

Serialita je schopnost stanovit přesné kroky pro vykonávání určité činnosti bez vynechání důležitých částí. Projevuje se například při plánování postupu práce nebo řešení úkolů. Je nezbytná, když potřebujeme popsat, jak něco děláme, nebo při přesném dokončování úkolů bez vynechání klíčových kroků.

Rozlišujeme zrakovou serialitu, která se týká pořadí vizuálních informací, a sluchovou serialitu, která souvisí se sledováním posloupnosti slyšeného. Často však potřebujeme oba typy. Složitější projevy seriality navíc vyžadují schopnost popsat i neviditelné myšlenkové procesy.

Serialita a dyslexie

U některých lidí s dyslexií může být schopnost seriality oslabena. To však bývá kompenzováno rozvinutým celostním myšlením – uměním zpracovávat informace v širších souvislostech a nacházet řešení intuitivně. Tito jedinci často lépe pracují s informacemi prezentovanými v celcích (příběhy, filmy, obrazy) než s přesnými seznamy nebo sekvencemi. Rozvinuté celostní myšlení je jednou z výhod dyslexie, ale pro praktické využití je užitečné trénovat i serialitu, zejména pro předávání postupů ostatním.

Tip

Vždy si na práci udělej dost času! Především když víš, že jinak hrozí, že budeš hodně chybovat.

Sluchové rozlišování

Schopnost uvědomit si odlišnost podobně znějících hlásek a slov, případně dalších zvuků.

Sluchové rozlišování se postupně rozvíjí v předškolním věku a schopnost určit správně hlásky ve slovech je nezbytným předpokladem dovednosti naučit se číst. Děti na počátku první třídy dokážou slabikovat slova, určit první a poslední hlásky ve slovech (velmi rychle se pak naučí vyhláskovat celá slova), uvědomit si délku hlásek, rozlišit podobně znějící, ale přesto odlišná slova. To vše patří do kategorie tzv. fonemického uvědomění (foném = hláska). Právě tato schopnost se ukazuje jako tradičně oslabená u jedinců s dyslexií a téměř u všech z nich způsobuje obtíže ve čtení, potažmo ve psaní u jedinců s dysortografií (ostatně tyto dva druhy obtíží zpravidla jdou ruku v ruce, jen v určitém věku možná jeden trochu převáží nad druhým - v češtině je rozhodně obtížnější naučit se bezchybně psát). Přestože dotyční slyší zcela bezchybně, když přijde na přesné určení podobně znějících zvuků a tónů, jako by rozdíl "neslyšeli", nebo se nad ním musí i ve vyšším věku důkladně zamyslet, aby ho dokázali určit, neuvědomí si ho automaticky.

A totéž se děje také s uvědoměním hlásek ve slovech - slovo jako celek perfektně vnímají a chápou, ale přesné určení každé jedné hlásky je obtížné. Přitom fonemické uvědomění potřebujeme nejen, když slovo píšeme, ale také když vidíme slovo složené z hlásek napsané, protože prostřednictvím fonemického uvědomění přijdeme na to, jak se asi bude vyslovovat. Proto se děti na prvním stupni základní školy, pokud jim byla diagnostikována dyslexie, učí slova hláskovat a různě s hláskami pracovat (určovat délku hlásek, odlišovat měkké a tvrdé slabiky apod.). Někdy se velmi dobře rozvine tato dovednost při nácviku, ale pořád není úplně zautomatizovaná pro rychlé čtení a psaní, proto se při něm stále mohou objevovat chyby. Jedním z důležitých opatření, která mohou usnadnit práci, je dostatek času na obě zmíněné činnosti, aby se jedinec mohl v klidu zamyslet, jak slovo přečíst (zejména když se jedná o cizí a méně obvyklá slova) či jak slovo napsat. Velmi často se pak tyto obtíže ve větší míře objeví při učení cizích jazyků nebo při setkání s neznámými slovy (např. s odbornými pojmy, které jsme doposud neslyšeli).

Tip

Pozoruj sám/sama sebe! Všímej si, kdy se ti učí nejlépe (podle denní doby, druhu učiva, přítomnosti druhých lidí, množství obrázků, způsobu výkladu apod.). Takový postup pak co nejvíce využívej při přípravě do školy.

Zrakové rozlišování

Schopnost rozlišovat podobně vyhlížející symboly a znaky.

Jedná se o obdobu sluchového rozlišování a u lidí s dyslexií bývá tato schopnost někdy dlouhodobě oslabená. Jinak se obvykle rozvine v předškolním věku a děti ji dokážou dobře využívat po nástupu do školy, když se učí číst, psát a počítat. Oslabené zrakové rozlišování může vést k záměnám podobných značek či obrázků a tedy také k záměnám podobných písmen, jako jsou b/d/p, u/n, a/e/o, s/z aj. Vždy jde jen o velmi nepatrný detail, který je znázorněn jinak či umístěn na jiné straně, ale vytváří podstatný rozdíl. Podobné trable se pak mohou objevit při určení směru jízdy, kdy jde o stejnou šipku, která jen míří jiným směrem, nebo při určování podobných značek produktů v obchodě apod. Stejně jako sluchové rozlišování i zrakové rozlišování se může trénovat a zdokonalovat, což se děje hlavně na prvním stupni základní školy, když se ukáže, že má žák v dané oblasti nějaké trable.

Tip

Využívej při učení co nejvíce smyslů! O čem se mluví, to si najdi jako obrázek. Když to půjde, osahej si to, pohybuj s tím, nebo si to sám / sama zapiš či zakresli.

Verbální schopnosti

Vyjadřování myšlenek, mluvení v celých souvislých větách, dovednost vysvětlit druhým problém či postup práce, přednášení před druhými lidmi (i na veřejnosti) - to vše patří mezi verbální schopnosti.

Verbální znamená řečové, takže vše, co souvisí s těmito schopnostmi, souvisí s naší řečí. Lidé se svými verbálními schopnostmi liší - někteří mají velmi bohatou slovní zásobu a dokážou hovořit košatě, dlouze, jejich promluvy se dobře poslouchají. Obvykle proto, že jejich řeč je plynulá, příjemně intonují, dokážou rychle zareagovat na něco, co řekl druhý, používají různé slovní obraty, i vtipy a humor. Někteří jiní mohou mít velmi bohatou slovní zásobu a mohou umět dobře dávat slova na papír, ale při mluvení před druhými lidmi se zadrhávají, jejich řeč je nudná a nezáživná. A ještě jiní lidé mohou být v promluvách velmi nezkušení a skládání slov do souvislých vět jim jde velmi obtížně. Důležitým východiskem kvalitních verbálních schopností je bohatá slovní zásoba - tu získáme, když čteme (třeba i audioknihy nebo čtečky), chodíme do divadla, sledujeme filmy, bavíme se s druhými lidmi, vyprávíme si apod.

Lidé s dyslexií mívají někdy verbální schopnosti trochu oslabené, a to zejména tehdy, když se jejich trable se čtením pojí i s obtížemi s mluvením (logopedickými problémy). Ale! - poměrně velká skupina lidí s dyslexií naopak verbální schopnosti umí velmi dobře využívat. Pod heslem „když nám nejde číst a psát, musíme to okecat“ se jejich verbální schopnosti staly jejich silnou stránkou. Mohou být vynikajícími řečníky, umí se vyjadřovat velmi přesně a jejich okolí jim tuto dovednost často závidí a obdivuje je za ni. Přitom mějme na paměti, že stejně jako všechny ostatní v Encyklopedii popsané schopnosti a dovednosti, i ty verbální se dají trénovat.

Tip

Vyprávěj kamarádům, rodičům, sourozencům, domácím zvířatům. Když se učíš, vysvětluj si učení polohlasně, nebo ho pak celé někomu vylož.

Slavní dyslektici

Přestože dyslexie znamená obtíže, lidé, kteří jí trpí, mohou mít současně různorodé nadání, které musí být podpořeno. Proto je dobré umět si uvědomit, co potřebují, aby se navzdory dyslexii mohli projevit a mohli se věnovat tomu, co je baví, zajímá, v čem vynikají.

Slavné osobnosti s dyslexií

Pro inspiraci uvádíme výčet některých slavných jedinců s dyslexií:

• Orlando Bloom (herec)
• Tom Cruise (herec)
• Whoopi Goldberg (herečka)
• Keanu Reeves (herec)
• Robin Williams (herec)
• Keira Knightley (herečka)
• Pablo Picasso (malíř)
• Auguste Rodin (sochař)
• Andy Warhol (malíř)
• Muhammad Ali (boxer)
• Magic Johnson (basketbalista)
• Henry Ford (zakladatel automobilky Ford)
• William Hewlett (zakladatel počítačové společnosti)
• Winston Churchill (politik)
• John F. Kennedy (politik)
• Nelson Rockefeller (podnikatel)
• Woodrow Wilson (politik)
• George Washington (politik)
• Hans Christian Andersen (spisovatel)
• Agatha Christie (spisovatelka)
• F. Scott Fitzgerald (spisovatel)
• Alexander Graham Bell (vynálezce)
• Thomas Edison (vynálezce)
• John Lennon (hudebník)
• Švédská královská rodina